V týdnu jsem se sešla s jednou přítelkyní a bavili jsme se na téma našeho podnikání. Dostaly jsme se i k tomu, jak je složité vyrovnat se s tlakem našeho okolí. Jak je těžké vyrovnat se s přesvědčeními ostatních o tom, JAK bychom to měli dělat, KDY už to začne přinášet peníze a PROČ to neděláme takhle a takhle...
Já jsem si na začátku roku prošla dost slušným mentálním očistcem, který se spustil ve chvíli, kdy jsem začala blokovat svoji intuici ohledně mé další cesty.
Podvědomě jsem už pár měsíců cítila, že nástroje, které jsem získala v terapeutickém kurzu nejsou stoprocentně pro mě, ale protože jsem měla na stole certifikát, pořád jsem se nutila do toho je praktikovat.
V hlavě mi běhaly myšlenky typu: "To přece musíš dělat, co by řekli ostatní, kdybys to nedělala, vždyť jsi před 10-ti měsíci říkala, že je to úžasné!" a upadala jsem do větší a větší deprese.
TLAK pod který jsem se dostala, by mohl vypadat jako tlak okolí, protože okolí bylo jmenovatelem mého strachu. Ale byl to tlak mého EGA. Ovládnul ho zase jednou strach, že není DOST a jako to u ega bývá, když se bojí, nedopadá to pro člověka úplně růžově.
V dnešní době je jednoduché strach u ega spustit, protože se to na nás valí ze všech stran.
"Jestli chceš vydělávat, MUSÍŠ si nastavit cílovou skupinu, kdo je tvoje cílová skupina?"
"Jestli chceš podnikat, tak MUSÍŠ být na sociálních sítích a musíš být určitě na instagramu, facebook už nikdo nesleduje!"
"Když postuješ, příspěvek MUSÍ být takovýhle a takovýhle a jestli tam dáváš tohle a tohle, no tak to se rovnou přihlas na úřad práce."
"Příspěvky už nikoho nezajímají, nevymlouvej se na to, že to není tvůj styl a dávej storýčka, hold, když chceš vydělávat MUSÍŠ dělat i věci, které se ti nelíbí."
A víte co? NEMUSÍM.
A snažím se to naučit i svoje ego. "My nic nemusíme. Když nebudeme dělat to, co dělají ostatní, neumřeme." Ego se samozřejmě bojí, že jo, ale já mu vysvětluju, že to tak není a hladím ho po vláskách. Ono je totiž jako malé vystrašené dítě.
"My si to budeme dělat po svém, tak jak to budeme cítit a budeme věřit ve vedení tam seshora. Zatím nám nic špatného nepřineslo, tak budeme věřit, že to tak bude i dál. Všechno má svůj čas. A když budeme mít náladu, tak dám storýčko, když budeme mít náladu pracovat celý den na zahradě, tak nic nebude. Ono se to nepoxxxx."
Musím říct, že cesta do tohohle úhlu pohledu byla dlouhá a opět mi na ní pomohly skvělí lidé a jejich energie a moje nástroje čínského učení HAM YU. Když jsem se totiž do těch svých tabulek konečně podívala, připomněla jsem si, že já ty nástroje, které se naučím, nemám používat stejně, ale nově a jinak. A hlavně mě to musí bavit.
Hold nejsme všichni stejní. To by přece nebyla žádná zábava.