top of page

Umíte přijmout pláč a bolest?

Aktualizováno: 3. 5. 2023

Minulý týden jsem viděla na facebooku citát, který mě zasáhl.


"Trauma není ta věc, kterou zažijeme. Je to bolest, kterou držíme uvnitř, když s námi není někdo empatický."


Zůstala jsem sedět jako zasažená bleskem z čistého nebe. Přesně takhle jsem vlastně vnitřně trauma vždy vnímala, jen jsem to nedokázala popsat tak výstižně, jako psychoterapeut Peter Levine. 🧐



Myslete na to. Obzvláště, když se vám někdo otevře natolik, že před vámi začne plakat. 😞


Prosím neříkejte:


"Nebreč."

"Neplakej, to ti za to nestojí."

"Už zase brečíš?"

"Ale no tak..."

"Všechno bude dobré."

"Kvůli tomu nemusíš plakat."

apod.


Nic z toho není potřeba. Věřte mi. Není potřeba předkládat váš názor na věc, není potřeba komentovat pláč nebo situaci, ve které se ten druhý nachází. ❤️


Stačí s ním jen jednoduše být v jeho bolesti. Jen sedět vedle něj, beze slov, jako přístav, do kterého se na chvíli může uchýlit a otevřít své rány. Pokud je vám ticho nepříjemné, tak se zkuste zeptat: "Co teď potřebuješ?" a uvidíte, jaká bude reakce. 😇


Buďte vděční za to, že s vámi ten druhý dokáže být zranitelný, že vám umí ukázat svou bolest. Buďte vděční za ten léčivý okamžik, kterého jste součástí. Okamžik, kdy bolest odchází z těla. A myslete na to, že svou reakcí můžete léčit, dodat sílu, nebo bolest poslat zase zpátky. 🥹


 


Když pouštím skrze pláč svou bolest ven, cítím obrovskou úlevu. A když mi najednou někdo řekne: "Už neplakej.", cítím, jako by někdo ten kohoutek přivřel. Cítím se nepřijímaná. Hodná holčička ve mě chce ale vyhovět tomu druhému, takže většinou pláč přiškrtím a bolest úplně neodejde.


Bohužel někteří lidé jsou tak zajetí ve svých přesvědčeních a programech, že své chování nezmění, ani když jim vysvětlíte, co potřebujete. Dál budou trvat na tom, že není důvod plakat a že všechno bude dobré. 🫣


I proto raději pláču sama. Držím svou bolest v sobě a pak si najdu bezpečné místo, kde vypustím slzy ven. Dovolím si vše, co si před ostatními nedovolím, vzlykám a křičím. Prožiju si tu chvíli se vším všudy.


Ale vždy je lepší tyto okamžiky s někým sdílet. Blízký člověk nám může pomoci otevřít se a bezpečně si naši bolest prožít. Láska je důležitá. ❤️


 

Přijmou ten bolestný okamžik takový, jaký je, je dovednost, kterou je potřeba zdokonalovat. Samozřejmě, že nám je nepříjemné, když vidíme blízkého člověka trpět a chceme, aby to bylo co nejdříve pryč. Možná v nás tento prožitek aktivuje naše vlastní uschované bolesti, možná naše nedostatečná empatie ukazuje na to, že nejsme schopni se otevřít a být na chvíli zranitelní. 🙏


Takže pokud máte problém přijmout bolest druhého a chcete se v této dovednosti zdokonalit, můžete začít tím, že si začnete klást ty správné otázky. ❤️

bottom of page