• Marie Suková

Hranice a ochrana?

Updated: Oct 19

Na dovolené v horách se ke mně opět dostalo téma, které mě naťukává celý tento rok. Je to otázka hranic, rovnováhy a harmonie.



Je to zároveň téma celého mého života a otázky typu: „Jak si nastavit hranice, za které mi nikdo nepoleze, aniž bych druhému ublížila? Jak říct DOST, aniž bych nevyvolala konflikt nebo negativní emoce? Jak být laskavá a zároveň se ochránit před emočními upíry?“ byly u mě na každodenním programu.

Jsou to silná témata a dohánějí mě právě teď v našem kovovém období. Potřebu ochrany chápu již delší dobu, je to něco, co jsem nikdy nedokázala, otevírala jsem se komukoliv na potkání a pak trpěla v depresích a emoční bolesti. 😣

Dnes už vím, že si okolo sebe musím postavit nějaký ten plůtek, aby mi na zahradu nelezli zajíci. A už vím i to, že když na zahradě najdu slimáka, hodím ho nemilosrdně přes plot na druhou stranu. 😎

Z čínského učení vím, že abych se mohla druhým bezpečně otevřít, musím mít tenhle plůtek postavený. Pokud nemám nastaveny svoje hranice, pokud nevím, kde jsou a otevřu se někomu, kdo nemá dobré úmysly, dojde ke zranění. 🤕 Ale když mám tuto energii země dobře nastavenou, pak se mohu otevřít, dotknout se srdcem ❤️ toho druhého a pokud bude hrozit nebezpečí, vím jistě, že svoji zahrádku uhájím. V takové chvíli jsem silná, ale ne tvrdá, dokážu se bezpečně otevřít a nezranit se. Moje energie kovu je pak v harmonii. Jakmile jsem přecitlivělá a smutná, vím, že jsem ji někde oslabila a je potřeba obejít plůtek, najít díry od škůdců a zase všechno poctivě opravit. 💪

 

Jsou to dětské krůčky a já jsem teprve na začátku. Už si hodně věcí uvědomuji, ale ještě je všechny plně nežiji.

Stále se zmítám mezi nesmyslným pochopením lidí, kteří na mě útočí („On za to nemůže, určitě se mu stalo něco v dětství.“, „Vím, že je taková, protože to neměla lehké, to ji omlouvá.“) a tvrdým bojem. Když už je něco opravdu za hranou, zalezu si do protiatomového krytu a stisknu červené tlačítko. 🔥

Zatím jsem nenašla rovnováhu, zatím balancuji mezi dvěma extrémy. Když mám horší den, tak mám tendence se za to bičovat a kárat se za to, že už bych dávno měla být mnohem dál. Když mám den lepší, pohladím malou Marušku po hlavě a obejmu ji. Je to prostě nahoru a dolů, zleva doprava.



 


Ve východním učení je důležitá rovnováha. Rovnováha ve všech oblastech našeho života. Myslím, že hodně lidí si myslí, že může něčeho takového dosáhnout lusknutím prstů, že si přenastaví něco ve svém prostoru a druhý den se probudí šťastní a bohatí. Z mého pohledu to tak ani být nemůže. Je to cesta a je to proces. Když něco změním v jedné oblasti, okamžitě to ovlivňuje oblast jinou. Začne se mi dařit v práci - začne to mít vliv na moje vztahy. A naopak. Když některá naše životní oblast setrvává delší čas v nějakém extrému, nejpřirozenější cesta do harmonie je druhý extrém. 😬 Vidíte to na celém světě. Ženy byly utlačované muži po staletí, přišel druhý extrém a feminismus. Menšiny byly bité a diskriminované, teď se jim všichni přizpůsobujeme. Když chci uhasit oheň, použiji vodu. Jeden extrém střídá druhý. Podle čínské medicíny, když je jeden orgán příliš silný, nepřijde něco, co ho trochu pokárá, řekne „bububu“ a poprosí ho, aby se stáhnul. Ne. Přijde druhý extrém a orgán, který je mu energeticky opačný, zesílí tak, že na něj zaútočí zpět. Čím víc utlačujeme, tím silnější přichází útok zpět. To je zákon přírody, to je zákon rovnováhy. 😇

Pokud se začínají objevovat v našem životě extrémy, neznamená to krok zpět. Je to krok k naší rovnováze. Nebičujme se za to, že chceme říct něco ošklivého, že nejsme pořád chápající a milující. Neznamená to, že jsme špatní lidé. Nic jako dobré a špatné neexistuje, to je jen klam našeho světa.

Přebírejme odpovědnost za náš život a zvědomujme si ho. Jste příliš zlostní? 😤 Zvědomujte si, proč se to děje a přijměte zodpovědnost za svůj vztek. (přijmout zodpovědnost není to samé jako bičovat se za to, že se vztekám). Bojíte se říct svému partnerovi, co potřebujete? Nenechte si nakukat od své kamarádky, že jste slabá a neschopná. Běžte do svého středu a hledejte centrum vašeho strachu. 🙏

Pokud máte na něco názor, řekněte ho. Pokud cítíte emoci, se kterou neumíte vnitřně pracovat, projevte ji. Pokud máte silné nutkání někomu poradit, řekněte: „Mám silnou potřebu ti říct, co si myslím, že bys měla udělat, mohla bych to s tebou sdílet? Neznamená to, že tě nepřijímám, ale to nutkání je tak silné, že ho potřebuji projevit a nechci to držet v sobě.“

Nepotlačujte! Nechejte energii volně proudit skrze vaše tělo a vaši mysl. 🙏

Nenechte si od nikoho namluvit kým jste, nebo nejste. Může se stát, že když budete zcela autentičtí a nebudete dělat věci tak, jak se od vás čekají, najdou se lidé, kteří s vámi nebudou chtít pokračovat na vaší cestě. Je to v pořádku. Přišli jste na křižovatku. Truchlete a plačte. Pak poděkujte a popřejte mu hodně štěstí. Žijte a nechejte žít. ❤️



 

A budujte svůj plot. Musíte vědět, jak má být velký, z jakého materiálu, jak ho natřete…hranice se prostě nedají budovat bez toho, aniž byste věděli, jak vypadají. Stejně tak musíte vědět, jak bude vaše zahrádka velká a kde tedy leží ta pomyslná hranice mezi vámi a okolním světem.

Pěstujte si svoji zahradu duše a když přijde někdo na návštěvu třeba s bábovkou, pusťte ho dovnitř, může vás obohatit. Nelíbí se mu na vaší zahrádce? Nechte ho jít domů, je to tak v pořádku, není potřeba se na něj zlobit. Třeba se mu nelíbilo, jak stříháte svoje růže, ale věřte mi, že někomu jinému to bude připadat skvělé. 🥰

A když se za plotem objeví nějaký energetický upír, houkněte na něj, ať táhne o dům dál. Ano, každý máme právo na život a každý máme právo se něčím živit, ale nemusí to být zrovna na vás. Někteří se dostanou až za plot, ale to nevadí. Prostě toho slimáka hoďte přes plot. Nebojte, on si najde jinou zahrádku, na které se dosyta nakrmí. 🥸