Každý si v sobě neseme svoji VÍRU A PRAVDU, která nás vede naší životní cestou.
Moje víra a pravda není lepší než pravda někoho jiného. Vaše víra a pravda není lepší než ta moje. Všechny jsou stejně dobré, protože mají v našem osudu nějaký smysl. Všechny mají smysl na úseku naší životní cesty, na kterém se právě teď nacházíme. Všechny jsou součástí jednoho celku a i když jsou odlišné, společně se doplňují.
ŽIVOTNÍ CESTY jsou také různé 🌞
Někdo jede po dálnici, někdo jiný se toulá zarostlým lesem, další zase prochází polní cestou a kochá se okolní krajinou.
Když se potkáte s někým, kdo má úplně odlišnou životní cestu, nebudete si rozumět. Pokud ale pracujete se svým životem VĚDOMĚ, takového člověka přijmete takového, jaký je a půjdete zase dál. Nebudete mu vykládat, že "přeci ty dlouhé pochody jsou to nejlepší", když mluvíte s někým, kdo rád leze po skalách.
Stejně tak vás můžou iritovat lidé, kteří ještě PO SVÉ ŽIVOTNÍ CESTĚ NEJDOU tak, jak by měli. Např. ti, kteří se rozhodli, že se chtějí vézt v autě a udělají cokoliv pro to, aby nemuseli jít pěšky. Ale tam nahoře si vybrali cestu tuláka, někoho, kdo chce žít život tady a teď, kochat se přírodou a dalším cílem je jen obzor na cestě po které jde. Ale oni jedou autem ... nepřivoní si k rozkvetlé kytce v úvozu, nezaslechnou zpěv ptáčka, který letí nad polem, nepotkají jiného tuláka, se kterým by jejich srdce najednou ožilo.
Každý den TRPÍ. Trpí, když jdou do práce, trpí, když jsou doma s rodinou. A chovají se podle toho. Zle, nepokorně a zákeřně. Chovají se podle toho, že celý jejich život je jedno velké utrpení 😕
Ale můžeme se jim divit? Můžeme se divit někomu, kdo běží maraton v žabkách, nohy plné puchýřů, že je z toho rozmrzelý? Že se vzteká ten, kdo jede na člunu v peřejích bez pádel? Že tihle lidé kopou okolo sebe, protože do nich pořád někdo šťouchá klackem?
Ten klacek mají nebesa a ta moc dobře ví, jakou cestu jsme si vybrali. A když na to nepřijdeme sami, tak do nás tím klackem v určité chvíli začnou šťouchat a budou šťouchat tak dlouho, dokud si neuvědomíme, KAM MÁME JÍT. A když to ani pak nepochopíme, auto se vybourá a my se s vysílením na tu naši polní cestu odplazíme, abychom tam nabrali druhý dech. A snad v tu chvíli pochopíme, že už za volant v životě nesedneme 🙏
Každý z nás má jinou životní cestu. Někdo je teprve na začátku, někdo už se blíží k prvnímu stánku s občerstvením :-) Někdo ještě nepochopil, že odbočil na špatné křižovatce a místo na klidnou silničku najel rovnou na dálnici.
Ale všechno je tak, jak to má být a vše je přesně takto v pořádku. Nemá smysl bojovat, nebo se nutit do něčeho, o čem si ostatní myslí, že je pro nás dobré. Stačí jen POZOROVAT, kam nás život nese, dělat věci, které nám dělají radost a když ucítíme nějaké to šťouchnutí, přemýšlet nad tím, kam se nás ta naše nebesa snaží nasměrovat :-)
Buďme k sobě ohleduplní a přijímejme vše okolo nás takové, jaké to je 🙏
Krásný den přeje Marie ❤️